A
tak to je
Život krásný
mám od Boha Pána,
věřím, že je
se mnou stále a jsem požehnána.
Snažím se poctivě
a ráda žít,
a osud
odvíjí mi láskyplnou nit.
Proč však myšlenkami pluji občas v temných vodách
proč prožiji
pochybnosti a strach
Bůh usmívá
se, on ví, jak to bude dál
a já tu
nejsem seslána jako člověk, který by to vzdal.
Jen nesmím
zpívat „Když nemůžeš, přidej víc“,
já když do
zrychlení se nutím a překonat chci to „Nic“,
pak sice
chvíli stoupám ke hvězdám svého vesmíru,
ale vím, že
pád z emocí výšin není dopřán na míru.
Někdo si
možná řekne, že jsme líní,
ne, nejsme,
jsme jen jiní,
10x víc
musíme zabrat dělajíce to, co Ty,
a netěší nás
spát do nicoty.
Tak říkám, bratře můj, Ty tvrdíš, že jsem nikdy nepracovala?
A přitom o
mně nic nevíš, neměla jsem šanci, abych Ti o sobě vypravovala.
Já tvrdím,
že stále dřu nad svoje síly, každý den,
kdybys mne
znal, byl bys se mnou spokojen.
Vím, že mne
nemůže každý milovat, ale rodina vždy bolí.
Když jsem překonala
nelásku rodiny, jsem silná, rány se zhojily a hojí.
I díky vám
jsem to já, a ač mám věk, jsem ráda,
že jste mi
dali lekce, i tehdy, když jsem byla mladá.
A bezbranná.
Člověk se
snaží rodině něco důležitého o sobě říci,
ale odbydou
jej jen při obědu lžící
a jez, a
když se jí tak se nemluví.
Bolesti
zůstanou, zůstanou pomluvy.
každý jen
ohání se lžící,
a penězi, ať
na tu lžíci a vidličku něco je.
A vám
nezbývá než jen pozbýt naděje.
Naděje bolestné
moje
že se něco
změní a že ještě šance je,
moje slova
jim jen prázdně zní
a lépe voní
oběd nedělní.
A cinkot
mincí všechno přehluší
Kdo všimne
si jak slova nevyřčená pálí, do hlavy
buší,
mně nezbývá než
nedělní šanci vzdát
a povinně se
usmívat.
Když rodinu
upřímně pozvete k sobě,
že máte nový
byt,
dostane se
vám slov „ z legrace“
na co to
máš, skoro jako „jak dlouho tu ještě chceš být?“
Když si
předtím šeptali, že tedy tu „exkurzi absolvují“
Ne, ne,
nikoho nedonutím, aby mne miloval,
i když sama lásku dávám dál.
Je šance, že
to se změní ?
Už vím, že
jen sobě jsem lhala do zapomnění.
KDE není
láska ani zájem není,
vy co mě
slyšíte nyní,
vězte, že
lhostejnost zabíjí lásku a nic nepomůže,
přestože
myslíte, že stačí přinést peníze a občas růže.
A dětem nestačí dárky na hraní,
nejvíc jim
chybí popovídání.
A pochvala
bez kritiky nebo výměna názorů jak co dítě vidí,
Přejete si
snad, ať vlastní dítě se před vámi za své fantazie stydí?
A tak jsem
byla introvert a sama jsem si na vše musela přijít.
Mlčela,
naslouchala a hodně přemýšlela, i ze zlých slov si hodně vzala.
A tak vám
dnes zodpovědně mohu říci:
Život krásný
mám od Boha Pána,
věřím, že je
se mnou stále a jsem požehnána.
Snažím se poctivě
a ráda žít,
a osud
odvíjí mi láskyplnou nit.
Nesnažím se
změnit to, co nejde,
kráčím
životem a vím, že vše přejde.
Protože vždy
je vše jak má být.
Úsměv přátel
a jejich láska a můj milý byt.
Mám přátele
a práce má mě těší.
Domov i
práci ráda řeším
Nápady mne
obdařil Bůh a tvořením
Každý rub má
i svůj líc a od smutnění je cesta k radosti, to dobře vím
A tak si
tančím zimou i létem,
spokojená se
svým vnitřním světem.
Vždyť po
Bohu i sebe ráda mám,
to
nejdůležitější si vždy pro sebe s láskou uchovám.
Jsou dny,
kdy to tak nevidím,
ale i ty
jsou potřebné.
Díky nim si
přátele prověřím,
plamínek
v srdci se zase ve mně rozžehne.
A tak vám
dnes zodpovědně mohu říci:
Život krásný
mám od Boha Pána,
věřím, že je
se mnou stále a jsem požehnána.
Snažím se poctivě
a ráda žít,
a osud
odvíjí mi láskyplnou nit.
