BOJÍM SE O TEBE
Život je dřina, vysoké napětí,
které se střídá s chvilkami početí.
Početí hodin, dnů a roků
jak často strach ochromí plynutí toku.
Toku těch krásných vteřin lásky,
kdy tuším a bojím se krásky.
Té krásky, kterou život mi vyjeví,
bojím se uchopit ji s nadějí.
Ta naděje bolí a tolik je nádherná,
Že touha ruší klid a znamená...
Znamená naději, lásku a víru,
Víru v to, že budu mít sílu.
Sílu dělat a tvořit, pracovat na ní,
Tolik se bojím, že všechno se změní.
Bojím se, že zklamu já nebo on,
když vyjdeme z oázy, kde klid je i shon.
Shon, který je přátelstvím a je o lásce,
bojím se podlehnout otázce...,
otázce a taky odpovědi,
bojím se ptát a bojím se zdědit...
Zdědit po otci a matce co učinili...
Bojím se věřit a zároveň chvíli...
Chvíli uvěřím a pak mám pochybnosti
a obojí ve mně je hosty.
Hosty těmi, kteří se příliš v mém domově,
v domově srdce a těla a duši tak v pohodě
Střídají často v kolotoči myšlenek.
Myšlenek, kterých bojím se navenek.
Navenek dát, říci, projevit,
bojím se druhého jimi oslovit.
Bojím se sebe a strachu v sobě.
Bojím se všechno zapírat v době.
V době se bojím čekání a chci to.
Chci čekat a po chvíli této
Zase promluvit chci a vím, že nesmím,
jsem ženou, bojím se, že sebe i muže zraním...
Bojím se zranit a podlehnout své síle,
bojím se energie své a cíle,
cíle, který si pro sebe maluji,
maluji, sním a zároveň miluji.
Víc miluji svět a cítím jeho...
Tu sílu, která až fyzicky probouzí tělo...
Chci slyšet a vědět a důkaz.
Bojím se, že svět venku je podraz.
Podraz toho, v co tolik chci věřit.
Dívám se ven a přestává sněžit.
Sníh mění se v bojácný déšť.
Bojím se , "ale uvěřit přece holka chceš."
Hovoří Bůh, jsem před ním maličká
a chci, aby ta rosnička...
Ta rosnička, která mi předpověděla
sníh i déšť a věděla...
Věděla a řekla...Chci ať se to naplní.
Tolik se bojím, že jsme jen zmatení.
A tolik, tolik je vše krásné,
vše Ti chci dát než jiskra zhasne.
----
Lásko, nezmizíš? Jsem tolik zranitelná...
