BOJÍM SE O TEBE

Život je dřina, vysoké napětí,

které se střídá s chvilkami početí.

Početí hodin, dnů a roků

jak často strach ochromí plynutí toku.

Toku těch krásných vteřin lásky, 

kdy tuším a bojím se krásky.

Té krásky, kterou život mi vyjeví,

bojím se uchopit ji s nadějí.

Ta naděje bolí a tolik je nádherná,

Že touha ruší klid a znamená...

Znamená naději, lásku a víru,

Víru v to, že budu mít sílu.

Sílu dělat a tvořit, pracovat na ní,

Tolik se bojím, že všechno se změní.

Bojím se, že zklamu já nebo on,

když vyjdeme z oázy, kde klid je i shon.

Shon, který je přátelstvím a je o lásce,

bojím se podlehnout otázce...,

otázce a taky odpovědi,

bojím se ptát a bojím se zdědit...

Zdědit po otci a matce co učinili...

Bojím se věřit a zároveň chvíli...

Chvíli uvěřím a pak mám pochybnosti

a obojí ve mně je hosty.

Hosty těmi, kteří se příliš v mém domově,

v domově srdce a těla a duši tak v pohodě

Střídají často v kolotoči myšlenek.

Myšlenek, kterých bojím se navenek.

Navenek dát, říci, projevit,

bojím se druhého jimi oslovit.

Bojím se sebe a strachu v sobě.

Bojím se všechno zapírat v době.

V době se bojím čekání a chci to.

Chci čekat a po chvíli této

Zase promluvit chci a vím, že nesmím,

jsem ženou, bojím se, že sebe i muže zraním...

Bojím se zranit a podlehnout své síle,

bojím se energie své a cíle,

cíle, který si pro sebe maluji, 

maluji, sním a zároveň miluji.

Víc miluji svět a cítím jeho...

Tu sílu, která až fyzicky probouzí tělo...

Chci slyšet a vědět a důkaz.

Bojím se, že svět venku je podraz.

Podraz toho, v co tolik chci věřit.

Dívám se ven a přestává sněžit.

Sníh mění se v bojácný déšť.

Bojím se , "ale uvěřit přece holka chceš."

Hovoří Bůh, jsem před ním maličká

a chci, aby ta rosnička...

Ta rosnička, která mi předpověděla

sníh i déšť a věděla...

Věděla a řekla...Chci ať se to naplní.

Tolik se bojím, že jsme jen zmatení.

A tolik, tolik je vše krásné,

vše Ti chci dát než jiskra zhasne.

----

Lásko, nezmizíš? Jsem tolik zranitelná...