Stromy  přátelé

Lidé jsou jako stromy,

po zemi rozsetí.

Oddělují je domy

sbližují objetí.

Kéž člověk druhému ruku podá

jen tak z čiré radosti

jako stromy větvemi se dotýkají

 za větru s nezbedností

Nechť podá ruku přítel příteli,

A když člověk uklouzne a upadne,

pomocné rámě mu přeji, aby mohl vstát

a dále s osudem svým pracovat.

Jsme s osudy stromů spojeni,

ubývá nám kyslík, když je kácejí.

Jsme na jedné planetě živi, 

my i oni.

Neboť stromy duši mají ,

tak jako vše na světě, 

vždyť sténají, 

když je setnete.

Stromy mají své učitele

i svůj malý potěr,

Jako lidi nepřemýšlí,

chvála jim.

Mají krásnou duši, 

o přátelství je prosím,

a moc jim to sluší, 

když na nás z výšky koukají.