Ve svém  čase

Říká se, že každému rozsvítí svíčku při narození.

Myslíte, že nám hoří jen jedna svíce?

Každý máme ještě jednu vnitřní. Od Boha.

A tu si musíme chránit. A sami rozsvěcet..

Každý den, každou chvíli, pro to co konáme

nám svíce svítí silně nebo některý den i zhasne.

Nejen činy a slova povzbuzují nebo tlumí její svit

i myšlenky tak dokáží učinit.

Největším nepřítelem jak říká Dalajláma 

jsou nám naše vlastní myšlenky. 

Když ublíží nám někdo druhý, 

za chvíli se z toho oklepeme.

Ale čím si ublížíme sami

nás trápí a těžko dokážeme se toho zbavit.

Někdy nám připadá, že vše je proti nám

a svádíme to na to a ono, na toho nebo onoho...

Ale za vše si můžeme sami, 

vesmír nám posílá do života situace,

které odpovídají našim myšlenkám.

My sami je zhmotňujeme.

I když to vypadá, že se vše proti nám spiklo,

to spiknutí způsobilo zhmotnění našich strachů,

závisti, nenávisti, klepů a pomluv, klení, 

špatná slova, myšlenky, činy.

A nejhorší je, že sami sobě nedokážeme odpustit

činy, slova, myšlenky a tak trpí naše duše i tělo.

Někdy si to ani neuvědomujeme, 

že špatně nebo nenávistně konáme anebo myslíme,

 nebo nedokážeme odpustit

a zavalují nás kameny křivd, které škodí jenom nám,

že si křivdy připouštíme nebo je neřešíme.

Někdy to nejde vyřešit,

ale i tak si potřebujeme odpustit.

Svalujeme vinu na všechno, jen nevidíme,

jak si ubližujeme sami.

I přílišné vyčítání a neodpuštění sobě

nejen druhým,

spouští nemoc duše ale i těla.

Bůh za nic nemůže, jen za to dobré,

protože k dobru nám pomáhá.

Posílá zkoušky, 

tak jak jsme si to před životem naplánovali.

A na nás je, jak obstojíme.

Ale taky sami před sebou,

My jsme Ti největší kritici sama sebe.

Bůh je milosrdný.¨

To naše mysl je pošetilá a ubližujeme si 

posilováním těch špatných myšlenek a domněnek.

 Pokud naše moudré já pokulhává za pošetilým, 

svíce jen poblikává nebo zhasíná.

Rozsvítit si ji musíme sami

a nečekat že to někdo udělá za nás.

Když pomůže přítel a naše svíce se rozzáří,

stejně bez lásky k sobě- mysl, tělo i svíce churaví.

My sami jsme tím nepříznivým větrem, 

který svíčku zhasíná, 

jen na nás záleží, zda bude hořet dál.

Milujme stejně své pošetilé i moudré JÁ,

neboť jsou obě potřebné, 

odpusťme všem a hlavně sami sobě.

myšlenky darebné 

Myšlenky nehodné nás, 

opusťme je dohodou

 a rozžehněme s láskou svíci  

a žijme v míru, i sami se sebou.

Věřte, že to dokážete

a budete mít sílu.

chránit svoji  pokoru a lásku a víru.

A objevíte naději,

s ní se rány osudu lépe hojí a snášejí i zvládají.

Ať naše svíce hoří jasným plamenem, 

 když některá zhasne,

pomozme si navzájem,

rozžehněte  ji, ať hoří jasně

 a rázem bude na světě krásně.