Poselství

POSELSTVÍ

Zda přemýšlíte o Bohu

tak abyste lásku prožili?

Zda duše vaše stoupá k Němu výš 

tak abyste to cítili?

Já to štěstí měla, já cítím lásku k Němu, 

mně stává se, když modlím se k Bohu

jak ze srdce mi tryská paprsek - až za Ním za světlem

a do srdce a duše mi Bůh vrací paprsků kužel...

Přeji to i vám i světu celému, 

modlím se za to věrně k Němu:

aby všem k sobě cestu ukázal,

abychom po ní šli a každý to dokázal.

To poselství předávám z Nebe:

milovat Boha nejvíc - skrze sebe!

Text a foto: Danuše

Strom života

STROM ŽIVOTA

Strome života, Ty kolébko našich vzdechů,

které Rodný Vesmír a Otec Bůh slyší a Matka Země tiší.

Nevím kde všude jsem žila a kým jsem byla,

ale jsi se mnou stále, v mém srdci, v mé duši.

Mám svůj strom v parku, ten objímám a prosím.

A věřím, že je Tvou součástí, že jste rodní bratři.

Můj strom mi ukázal můj vnitřní strom.

Myslím, že všichni máme náhled na stav svého vnitřního stromu.

Jen jej potřebujeme vnímat.

Věřím, že Ty, v Himaláji

a stromy po celém světě se radíte i o nás lidech.

Věřím, že se radíte i o tom, jak nám pomoci.

A my jsme tak hloupí a ubližujeme Vám.

Miluji svůj strom, miluji stromy,

miluji Tebe, Strome života.

Ať žije a je zdráva Matka Země, která nás nese.

Ať žije Rodný Vesmír a sláva Nejvyššímu, který nás snese.

Text a foto: Danuše

Jsem jako loď na mělčině

Jsem jako loď na mělčině

Jsem jako loď, ale nyní jsem uvízla na mělčině.

Ztratila jsem sílu a rychlost.

A Vítr šeptá: „Uvolni se a naber vítr do plachet, jen dýchej.

Uvolni kotvu z chaluh, zbav se stresu, strachu a obav, jen dýchej.

Odpočiň si, buď trpělivá, jen dýchej.“

A Matka Země mi podává chléb.

A Voda mě občerství.

A Oheň rozhoří  můj plamínek.

Na obzoru vidím svůj přístav. Cítím jej svým srdcem.

A nevadí, že dopluji později, hlavně že pluji a pluji správným směrem.

Je to jen jeden z přístavů na mé Cestě, ale na každý z nich se tolik těším :-)

  

Text a foto: Danuše

Jsem jako loď

JSEM JAKO LOĎ

Změním chaos v cíle a uspořádám myšlenky

Příliš mnoho myšlenek a tužeb bere energii

A „Člověk bez cíle je jako loď bez přístavu“ ( citát )

Ale má loď nemůže naráz kotvit v osmi přístavech

A poprosím Vítr, ať mi fouká správným směrem

A Matku Zemi ať mi dá pevnou cestu a chléb

A Oheň ať jsem správně zapálená, ale ať neshořím v žáru své vášně

A Vodu ať se nezapomenu na cestě občerstvit

A musím pamatovat, že na semaforech nesvítí jen zelená

Na červenou se zastavím a budu přemýšlet, proč mám právě červenou

Je třeba také odpočívat a relaxovat

Někdy také trochu přemýšlet a přehodnotit situaci

A neztrácet Naději, vše se mi může splnit, stačí věřit a chtít

A konat s čistým srdcem, láskou, nadějí a vírou

Tak Má loď bude kotvit ve správném přístavu

A Má kotva bude pevná

                                                

     Text a foto: Danuše

O lásce

  PLNÁ MÍRA LÁSKY

  Ta láska  je  tak velká,                                                             

  Že mi bolest velkou  přináší.                                                  

  Když nastane odmlka,                                                            

  Zůstanu sama, tišší.   

  To ticho po lásce bez Tvých slov 

  Do srdce mého vrývá vrásky  

  Jsem v zajetí tichých sov 

  A o samotu větší lásky

                                                                 To bylo včera...

                                                           

                                                                 Dnes však věřím a nejsem sama,

                                                                 Že lásky neubývá s jedním mužem.

                                                                 Každému je plná míra lásky dána

                                                                 A vystoupit z kruhu samoty lze srdcem.

                                       
                                      Osud mi jistě lásku přinese, věřím a tak stane se…

Text a foto: Danuše

Až na dno své duše

AŽ NA DNO SVÉ DUŠE

Vidím to světlo v sobě, naslouchám mu a chci jít za ním.

Až na dno své duše.

A potom, když září a osvětluje cestu, šplhám na vrchol.

Co je na světě vlastně důležitější? Údolí nebo kopce?

Obojí může být pusté, ale obojí může být úrodné.

Záleží na úhlu pohledu.

Každý má v sobě to světlo, která mu svítí na cestu.

Občas zhasne, ale rozsvítit si jej musíme sami. Nikdo to za nás neudělá.

Já už nejsem tma.

Jsem světlo.

Někdy jen bliká.

Ale když zhasne, nebojím se:

Svítí, jen vždy chvilku trvá, než jej zase uvidím.

Text a foto: Danuše

Co odpovědělo vnitřní dítě

CO ODPOVĚDĚLO VNITŘNÍ DÍTĚ

Vnitřní dítě doplakalo,                                                  

vesele se na mne smálo.

Ty jsi máma, jak má být,

když mě umíš potěšit.

Pohladit něžnýma rukama,                                                      

necítím se už být sama.

Slova Tvá mne konejší,

nejsi máma včerejší.

I když tátu nemáme

a samy dvě si zvykáme,

nebojím se už ničeho,

žít chci naplno, jdu do toho.

Odhodíme  všechny  strachy,

věřit budeme na zázraky.

Všechno, co si přejeme,

mít opravdu budeme.

Tady nejde o věci zdejší,

chceme víc, být šťastné  a veselejší.

Ty jsi řekla, tak to bude.

Věřím tomu, však to půjde.

Text a foto:  Danuše

O Vnitřním dítěti

MÉ VNITŘNÍ DÍTĚ

Jak tak jsem sama se sebou pěkně spokojená, jsi i Ty? Někde vevnitř sebe cítím, že něco není úplně v pořádku, nazvala jsem to malým tichošlápkem, ale nejsi to Ty? To dítě, kterému bylo ublíženo a začíná plakat? Třeba, že nemá dost pozornosti a lásky? Že ono ještě tak úplně spokojené není!

Já vím, máme před sebou dlouhou cestu.  A Ty se cítíš být samo, tak jako někdy já.

Jen se neboj, dej mi ruku, objímám Tě a hladím a líbám. Nejsi samo, jsme na to dvě. Mám Tě moc ráda. Všemu asi na tomto světě mi není dáno rozumět, ale my dvě, moje malá holčičko,  my si porozumíme, pochopíme se, budeme se milovat.

Beru Tě do náruče a konejším. Nemysli si, taky mi to pohlazení  teď  chybí.  Ale Tobě ať  pohlazení  nikdy nechybí. Moc Tě miluji, vrať mi, prosím, taky trochu lásky a budeme silnější. Nikdy mi nebylo dáno být, fyzicky, mámou, jen se mi zdával sen, že jsem odložila dítě do kouta a nestarala se o ně. To jsi byla Ty? Odpusť prosím.

Dovol, ať to napravím láskou a objetím, pohlazením, konejšením. Zasloužíš si lásku, jsi mou součástí, bez Tvého štěstí a spokojenosti, nebyla bych ani já šťastná a spokojená.

A vím, že si obě štěstí zasloužíme. Lásku i štěstí a úsměvy. Usmívám se na Tebe a Ty, ještě přes slzičky,  na mne. Jsi už doma, obě jsme doma  v domově svých srdcí.

                            Text a foto: Danuše

O Tichošlápkovi

POZOR    NA  TICHOŠLÁPKA

Ten malý tichošlápek uvnitř mi našeptává nespokojenost. Čím to je? Proč nemlčí, když právě teď jsem v klidu a spokojenosti. Slyším nebo spíš cítím, jak pozvolna podrývá mou autoritu. Co si to dovoluje? „No co to je toto? No co to je toto? No toto!“ (citát)

 Tak a dost. Já prostě šťastná a spokojená chci být a žádný mrňavý tichošlápek zevnitř mi to nebude narušovat. A to ani nevím, jestli je můj. Tak to se nepřijímá. To se odmítá. Mé svobodné rozhodnutí je být spokojená a šťastná a nikdo ať si nedovolí mi do toho kecat.

Ani stín nezůstane. Propouštím Tě. Na hodinu. Bez nároku na mzdu.

Jsem volná a dýchám svobodně a klidně. Dokonce se usmívám. Byl to jen takový malý souboj. Takový tichošlápek vypadá nevinně, ale nenechám ho vyklubat, mohl by zaskočit zákeřně, jako už to tichošlápci umí.

Ale já jsem holka šikovná. J Daruji si lásku a štěstí a spokojenost.:-)

Text a foto :   Danuše

O Světle

SVĚTLO V NÁS

Sedím si na terase a kouřím do oken.

Za nimi tma je a přece svítá jen…

Ta tma je relativní, světlo je kontrastem.

A obojí v nás je. Proč najít světlo patří k těžkostem?

My tmy se bojíme a někdy přestáváme doufat, snít,

Že zase světlo spatříme, život však není křehká nit.

Tu jiskru světla zažehl v nás Bůh a nikdy nezhasne.

Jen někdy poklesne náš duch, vždyť o tom víme své…

Rozfoukejte tu jiskru, ať hoří jasným plamenem

Srdce nám bude průvodcem

Tím nejlepším

Text a foto: Danuše

O Svobodě

                                                         CHCI  SVOBODU  MOTÝLÍ

    I. Motýli jsou křehcí,                                                             II.  Nech motýla,

        Když je sevřeš v dlani.                                                            Dej mu svobodu.

        Neuletí sice,                                                                                 Dívej se za ním jak veselý,

        Jen křídla si zraní.                                                                     Šťastný letí nahoru.

             

  III. Nejsem motýl,                                                                    IV. Chci motýlí pohlazení,

          I když jsem křehká.                                                               Chci motýlí svobodu.

         Sevři mne v dlaních,                                                               Nemusíš se o mne bát,

         Pohlaď mne zlehka.                                                                Vrátím se Ti, Tvá budu.

               

                                                    V. Nesvírej mne obručemi,

                                                         Byla bych moc nešťastná.

                                   Jen když je to dobrovolné, Budu Tvoje nevěsta

                                                                              

                                                                 

 Text a foto :  Danuše

O Porozumění

POROZUMĚNÍ

Proč trny jsou Tvá slova, proč vracíš je zas a znova?

Vždyť vím, že srdce máš laskavé, milující, přátelské.

Proč kritickými slovy mi říkáš kde je pravda?

Vždyť já vím, že mnohokrát pravdu máš.

Však těžké je to přiznat, snad jen v duchu, potají,

když šípy Tvých slov nemilosrdně bodají.

TVÁ SLOVA BY MĚLA JAK KVĚTY KVÉST Z TVÝCH ÚST A CHRÁNIT NÁŠ DOMOV

Text a foto: Danuše

O Štěstí

ŠTĚSTÍ

Radost a Jistotu a Štěstí a Lásku máme každý v sobě.

Jen se chvíli zastavit a volně dýchat a pozorovat nitro, ty pravé myšlenky našeho nitra, zda jsme šťastni. Objevit, co nás dělá šťastnými či nešťastnými. Jen v nás jsou odpovědi, co musíme a nemusíme, co chceme a jestli pro to něco děláme. Rozpoznejme, co nám přinese štěstí, věci to nejsou. Štěstí je naší součástí, jen jej v sobě osvoboďme. To nám přinese vnitřní klid, lásku k sobě i druhým. Naše štěstí záleží na nás. Bez ohledu na to, co nás obklopuje. Vše se dá vyřešit. Někdy to chce čas, ale ten zatím máme.

Vysvoboďme své byť zatím drobné štěstí. A dejme mu šanci. Ať se rozvine jako květ.

Text a foto: Danuše