MÉ VNITŘNÍ DÍTĚ
Jak tak jsem sama se sebou pěkně
spokojená, jsi i Ty? Někde vevnitř sebe cítím, že něco není úplně
v pořádku, nazvala jsem to malým tichošlápkem, ale nejsi to Ty? To dítě,
kterému bylo ublíženo a začíná plakat? Třeba, že nemá dost pozornosti a lásky?
Že ono ještě tak úplně spokojené není!
Já vím, máme před sebou dlouhou cestu.
A Ty se cítíš být samo, tak jako někdy
já.
Jen se neboj, dej mi ruku, objímám Tě
a hladím a líbám. Nejsi samo, jsme na to dvě. Mám Tě moc ráda. Všemu asi na
tomto světě mi není dáno rozumět, ale my dvě, moje malá holčičko, my si porozumíme, pochopíme se, budeme se
milovat.
Beru Tě do náruče a konejším. Nemysli
si, taky mi to pohlazení teď chybí. Ale Tobě ať pohlazení
nikdy nechybí. Moc Tě miluji, vrať mi, prosím, taky trochu lásky a
budeme silnější. Nikdy mi nebylo dáno být, fyzicky, mámou, jen se mi zdával
sen, že jsem odložila dítě do kouta a nestarala se o ně. To jsi byla Ty?
Odpusť prosím.
Dovol, ať to napravím láskou a
objetím, pohlazením, konejšením. Zasloužíš si lásku, jsi mou součástí, bez
Tvého štěstí a spokojenosti, nebyla bych ani já šťastná a spokojená.
A vím, že si obě štěstí zasloužíme.
Lásku i štěstí a úsměvy. Usmívám se na Tebe a Ty, ještě přes slzičky, na mne. Jsi už doma, obě jsme doma v domově svých srdcí.
Text a foto: Danuše
Žádné komentáře:
Okomentovat