AŽ NA DNO SVÉ DUŠE
Vidím to světlo v sobě, naslouchám mu a
chci jít za ním.
Až na dno své duše.
A potom, když září a osvětluje cestu,
šplhám na vrchol.
Co je na světě vlastně důležitější?
Údolí nebo kopce?
Obojí může být pusté, ale obojí může být
úrodné.
Záleží na úhlu pohledu.
Každý má v sobě to světlo, která mu
svítí na cestu.
Občas zhasne, ale rozsvítit si jej
musíme sami. Nikdo to za nás neudělá.
Já už nejsem tma.
Jsem světlo.
Někdy jen bliká.
Ale když zhasne, nebojím se:
Svítí, jen vždy chvilku trvá, než jej
zase uvidím.
Text a foto: Danuše
Žádné komentáře:
Okomentovat