CO ODPOVĚDĚLO VNITŘNÍ
DÍTĚ
Vnitřní dítě doplakalo,
vesele se na mne
smálo.
Ty jsi máma, jak má
být,
když mě umíš potěšit.
Pohladit něžnýma rukama,
necítím se už být
sama.
Slova Tvá mne
konejší,
nejsi máma včerejší.
I když tátu nemáme
a samy dvě si zvykáme,
nebojím se už ničeho,
žít chci naplno, jdu
do toho.
Odhodíme všechny strachy,
věřit budeme na
zázraky.
Všechno, co si
přejeme,
mít opravdu budeme.
Tady nejde o věci
zdejší,
chceme víc, být
šťastné a veselejší.
Ty jsi řekla, tak to
bude.
Věřím tomu, však to
půjde.
Text a foto: Danuše
Žádné komentáře:
Okomentovat